007 Smím dál?

007 Smím dál?

Jepičí povídka č. 007

Smím dál?

"Tak a je to v pytli," pomyslel jsem si poté, co jsem s díky odmítl nápad na povídku o třech větách o tom, kterak hlavní hrdina stojí před namířenou pistolí a koumá, jak z té šlamastyky ven.

Ten naštvaně odešel k jiné hlavě a já jsem rezignovaně nahlas pronesl: "Pá pá mnou neobeslaná soutěži."

Rozprostírající se prázdno v mé lbi zastavil nesmělý hlásek: "Smím dál?"...

006 Dva muži ve člunu

006 Dva muži ve člunu

Jepičí povídka č. 006

Dva muži ve člunu

(aneb v mlze nic nového)

Bylo krásné nedělní dopoledne a hladina Labe nedaleko koupaliště v Brné vyloženě volala: "Projeď se po mně!" Ondra s Tomášem po ranní kávě a volskému oku na slanině s půlkou chleba neodolali tomuto vábení a odrazili od břehu. Ondra udělal pár rychlých záběrů vesly a složil je do lodi.
"Tomáši, co ty a Káťa?"
"Co bys chtěl slyšet?"
"No přece, jak si s ní daleko."
"Ale, ale... ty jsi nějaký zvědavý... Co tipuješ?"
"Káťa je velký oříšek. Říkám, žes nezasunul."
"Bingo!" Tomáš udělal krátkou pauzu a pokračoval, "To jsi vůbec netrefil - hlásím zásun."
"Ty vole, nekecej... Jak se ti to povedlo?"
"No přece kouzlo osobnosti," udělal pýřící ksichtík Tomáš.
"Jo, to ti akorát žeru. Známe své lidi. Cos jí namíchal do pití?"
"No dovol... K něčemu takovému bych se nesnížil. Abys věděl," Tomáš tajemně povytáhl obočí a ukázal levým ukazováčkem na svou hruď, "já nedělal nic. Já jen mluvil."
"Mluvil, jó... Napsal jsi ji nějakou básničku, po které zjihla a..."
"Vůbec ne," přerušil Ondru Tomáš, "my jsme si jen povídali."
"Hm... to muselo bejt hodně žhavý povídání, když skončilo zásunem..."
"Já to moc žhavě necítil. Jen jsem popisoval, co jsem jednou udělal jedné ženě."
"Počkej, počkej... Ty chceš říct, žes Kátě vykládal něco, cos dělal s jinou ženou a ona tě potom připustila?"
"Věř nebo nevěř, ale je to tak."
"Ty kráso! To by mě zajímalo, co to bylo za popis."
"Popisoval jsem ji, jak jsem Andreu rozpálil," loďku zahalila mlha, jež se přiblížila ze břehu, a které si ani jeden nevšiml. Ostatně téma hovoru bylo podstatně zajímavější než dění okolo.
"Kde se tu najednou vzala ta hustá mlha?" podivil se Ondra.
"Čekáš snad, že jsem rosnička a zakvákám ti - kva, kva, pozor mlha. Nepropadejte panice, pane, kva. Ona se zase brzo rozplyne, kva."
"Ty jsi vůl!"
"Ty, Ondro, nevíš, jak daleko jsme od břehu?"
"Nevím, ale řekl bych, že to bude jen pár metrů."
"Aby do nás něco většího nenarazilo."
"Co by do nás naráželo. Když jsme sedali do loďky, tak široko daleko nic nebylo."
"Stejně bych radši přirazil ke břehu."
Ondra se znovu chopil vesel a několikrát zabral jen pravým, čímž otočil loďku asi o 130 stupňů. Pak začal opatrně veslovat ve směru, ve kterém očekával břeh.
"Ondro, asi se mi budeš smát, ale teď mě napadlo, že ta mlha je podobná té, která byla ve filmu Cesta do pravěku."
"Neboj. Nebudu... A jinak s doktorama to máš v šusu?"
"Vole," ohradil se Tomáš.
U Brné je Labe pěkně líné, protože zdymadla pod střekovským hradem řeku zvedlo, a o proudu se tam mluvit nedá - přesněji řečeno - nedalo.
"Ondro, něco je špatně. Unáší nás proud."
"No jo. Kde by se tu vzal? Vždyť jsme nad zdymadlem..."
"Máš dojem, že mám křišťálovou kouli?"
"To by vůbec nebylo špatný, kdybys ji teď měl."
"Smůla."
"Proč myslíš, Tome? Podívej... mlha se zvedá."
"No hurá!" Tomášovi spadl šutrák ze srdce a podíval se přes Ondru, "Jsme jen asi 4 metry od břehu."
"Tome, to je divný..."
"Co je divný?"
"Já nevidím trať, silnici, ani baráky. A kde jsou zdymadla?"
Tomáš vytřeštil oči: "Ondro, otoč se!"
Ondrovi oči jeli po známé skále. Ta ale vypadala jinak, než jak ji měl uloženou v paměti. Na povrch šedé kůry mozkové vyplavala informace o tom, že na jejím konci Ondra spatří známou fotogenickou zříceninu hradu. To, co jeho oči nasnímali, však mozek mezi zříceniny nezařadil...

005 Červený drak

005 Červený drak

Jepičí povídka č. 005

Červený drak

Dovolte, abych se představil. Jmenuji se František Rozprsk. Jsem ten mladší z rodinné firmy Rozprsk a syn, která se zabývá výrobou ohňostrojů. A ne ledajakých. Specializujeme se na znovuobjevování a vylepšování starých čínských receptur. Táta se kvůli tomu dokonce naučil čínsky, protože neustále na Googlu hledá publikace starých východních mistrů. Není to zrovna levná záležitost. Ovšem, když v knihách hlava rodiny něco objeví, následně to vyzkoušíme, popřípadě vylepšíme, kam se potom na nás hrabe konkurence. Možná, že jste už někde viděli naše ohňostrojné efekty nazvané Malá čínská zeď?...

Před týdnem přišel táta do dílny. Co přišel, doslova přiletěl, a hned ve dveřích na mě vybalil tu úžasnou novinu: "Našel jsem to! Mám návod na Červeného draka!" Abyste rozuměli. Červený drak je pro ty, kteří dělají ohňostroje něco jako pro alchymisty elixír mládí. (Na rozdíl od něho vyrobitelný.) Vůbec jsem se nedivil jeho nadšení, protože vytrvalost přec růže přináší, pardon, Červeného draka. Jen to trvalo takových dobrých 15 let. Na stůl položil popsanou A4 s návodem k přípravě. Podíval jsem se na potřebné chemikálie a nezaregistroval nic zvláštního, až na tu poslední, jež nesla název Vladařovo kamení.

"Tati, co to je?" ukázal jsem na konec seznamu.

"To je směs minerálů z Kočičí hory stojící v Čuangské autonomní oblasti."Povytáhl jsem tázavě obočí: "Neboj, už je to objednané. Naštěstí v Číně existuje firma, která ji po tolika staletích dokáže připravit. Slíbili, že zítra ji budeme mít doma.

Ticho v dílně protne drnčení zvonku. Trhnu sebou a běžím ke dveřím. Tam stojí poštovní doručovatel a s úsměvem mi podává balíček. Ukazuje, kam se mám podepsat. Dvěma prsty se dotkne spánku a v pozdravu je oddálí od hlavy. Otočí se a odejde k autu.

Rychle zmizím v dílně. Najednou mi došlo, že jsem neslyšel přijet ani odjet pošťákovo auto, což je divné, protože v dílně jsou slyšet všechna, která k nám jedou. Ale... důležité je, že balík dorazil, ne?. Postavil jsem jej na stůl a běžel domů pro tátu. 

Je večer. Stojíme s tátou na našem zkušebním polygonu (rozuměj na louce za dílnou) a připravujeme Červeného draka k odpálení.

10, 9, 8,... odpočítávám start rachjtle. Nula. Táta zapálil knot a my se vzdálili na bezpečných 15 metrů.

Pfííí. Drak vyletěl do oblak. Ozvala se rána. Spatřili jsme chaos červených jisker vzniklý výbuchem. Zklamaně jsem protáhl obličej. "Tohle má být ten bájný Červený drak, ze kterého si všichni čínští císaři sedali na prdel?" zeptal jsem se táty. Ten jen pokynul hlavou nahoru a tam se červené body začaly spojovat a vytvářely zřetelnou hlavu draka s otevřenou tlamou. Spadla mi čelist. Člověk by čekal, že obraz zmizí a po něm zůstane jen úžas. Jenže...Ozvala se tlumená rána a drak se dal do pohybu. Pomalu a majestátně se sunul po obloze směrem doleva. Dračí hlava začala klesat. Jak se přibližovala k nám, změnila se z 2D na 3D obraz. Drak rozevřel tlamu (opravdu nekecám) a pomalu se přibližoval k nám. To bylo… hustý. V životě jsem nic takového neviděl a ani ve snu by mě nenapadlo, že něco takového je možné. Hlava pokračovala v pohybu směrem k nám. A… ten drak měl i oči! Připadalo mi, jako by v nich blýskaly čertovské ohníčky. Po zádech mi přejel mráz.

Od přibližující se červené tlamy nás dělilo pět metrů. Čekal jsem, že narazí do země a ztratí se. Ona však lehce změnila směr a letěla přímo na tátu. Stál jsem od něho asi dva metry. Viděl jsem, jak mizí v dračí tlamě. Čekal bych, že uvidím jeho "sežranou" část za těmi jiskrami. Nic takového k vidění ale nebylo. Táta dál velice rychle mizel v dračí tlamě a já mohl jen koukat. Drak dokončil svou pouť za potravou a po dotyku se zemí se rozplynul.

"Tati!" zavolal jsem napůl udiveně a napůl vyplašené, když jsem ho vedle sebe neviděl.

"Tati! Kde jsi? Tati!"

Jasně osvětlenou místností zněl kovový hlas:

"Vítejte pane Rozprsku! Jste jediný výrobce ohňostrojů na Zemi, který dokázal
v novověku vyrobit Červeného draka. Tím pádem jedině Vy, dokážete pomoci našemu lidu v boji proti Palečkům. Jsme opravdu rádi, že jsme Vás našli. Nyní Vás kolega Frkolín odvede do vedlejší místnosti, kde Vás připraví na cestu."

A pan Rozprsk viděl, kterak do místnosti vchází malý zelený mužíček s anténkami...