Jepičí povídka č. 003
Ano, i to je řešení
„Pane bože, ta kráva mě nebetyčně sere,“ zanadával jsem s pohledem nahoru. Nevšiml jsem si, že by to osloveného nějak vzrušilo. Nic, vůbec nic se nezměnilo.
Trolejbus se mnou kodrcal směrem
do centra. Nasranost, místo aby klesala, zvyšovala hladinu. Nikdo
ze spolucestujících si mě naštěstí nevšímal.
Tohle bylo už po několikáté,
že mě ta, o níž jsem tvrdil tomu pánovi s plackou, že si ji
beru dobrovolně, celá vyděšená volala, že se něco doma děje a
jestli bych nemohl hned jet z práce domů, se na to podívat.
Tentokrát byla důvodem zděšení dcera, které bylo včera šoufl
a dnes zůstala doma. Od rána jí prý nebere telefon. Hodiny v
kanceláři tvrdily, že je čtvrt na jednu pryč. Spolkl jsem hodně
sprosté slovo, zavěsil jsem a začal se převlékat z montérek do
civilu. Po pěti minutách jsem začal ukrajovat první metry směrem
k bydlišti.
Udýchaný odemykám byt, a aniž
bych se zdržoval zouváním, mířím do dceřina pokoje. Ta leží
v posteli a je v naprostém klidu.
„Můžeš mi říct, proč
nezvedáš telefon?“
Dostane se mi klidné odpovědi:
„Já jsem spala.
„Tak, když už máš tedy oči
otevřený, tak vezmi telefon a pošli mámě zprávu, že žiješ,“
řekl jsem relativně mírně, a to i přesto, že pojistný ventil
ve mně držel vztek doslova z posledních sil...
Odešel jsem do ložnice, kde
jsem měl na nočním stolku připravené knížky na vrácení do
knihovny. Nacpal jsem je do tašky a vypálil bez dalších slov z
bytu.
„Příště, až mi kvůli
něčemu podobnýmu zavolá, tak ji odpálím s tím, že je
tentokrát na řadě ona. Nebo si snad myslí, ta nádhera
sedmitečná, že pokaždý, když pískne, já všeho v práci
nechám a poletím domů?“ vztekal jsem se v duchu, když jsem vystupoval z
trolejbusu na náměstí a začal přecházet silnici
směrem ke knihovně. „Tohle je naposled! Ještě jednou něco
podobnýho na mě zkusí a já ji na mou duši zabiju! Kurva, ta mě
sere! Kdybys byl, pane Bože, co k čemu, tak mě
ji zbavíš!“
Podíval jsem se směrem dolů,
kde jsem viděl svoje tělo, ležící na silnici, odhozené
projíždějícím autobusem. „Ano, i to je řešení,“
řekl jsem si a začal se pomalu svému tělu vzdalovat. Ale kam?...
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat